Hypertenze je označení pro vysoký krevní tlak. Jeho počáteční stádia probíhají bez jakýchkoli projevů. Později se objevují bolesti hlavy, poškození tepen a tělesných orgánů.

Co jste možná netušili...

Krevní tlak je tlak, kterým působí krev na stěnu tepen, ve kterých proudí. Jeho zdrojem je vypuzovací síla srdce. Tlak Vaší krve charakterizují dvě hodnoty. První, ta větší, znamená tzv. systolický tlak. Představuje nejvyšší hodnotu, která vzniká při stažení srdce. Druhá hodnota, diastolický tlak, charakterizuje situaci ve Vašich cévách při srdeční relaxaci.

Měření krevního tlaku tonometrem

Až do 19. století se krevní tlak mohl měřit jen tzv. krvavou metodou, pomocí trubiček zaváděných přímo do velkých cév. To se provádělo v experimentech na koních. Na člověka podobný způsob nemohl být aplikován. Později se objevily první pokusy o měření nepřímé. Moderní způsob měření krevního tlaku uvedl do praxe italský lékař Scipione Riva-Rocci v roce 1896. Použil k němu duši ze svého jízdního kola, gumový balónek a rtuťový manometr. Metodu později ještě vylepšil ruský lékař Nikolaj Sergejevič Korotkov.

Za příčinu vysokého krevního tlaku považovali vědci dlouho onemocnění ledvin a zúžení tepen postižených aterosklerózou. Zvrat přinesla až teorie německého internisty Alfreda Franka. Ten rozdělil hypertenzi na typ vyvolaný ledvinným onemocněním (renální hypertenzi) a hypertenzi „bez zjevných příčin“ (tzv. esenciální hypertenzi). Ke svému zjištění dospěl už v roce 1911. Jeho dělení typů vysokého krevního tlaku platí s drobnými obměnami dodnes.

Jak vzniká…

Vysoký krevní tlak se již od dob doktora Franka rozděluje na „esenciální“ a „sekundární“. V případě esenciální hypertenze neznáme přesný důvod vzestupu krevního tlaku. Podílí se na něm pravděpodobně řada různých mechanismů. Patří k nim například genetické vlohy, nadměrný přívod soli, zvýšená konzumace alkoholu, sedavý způsob života, obezita, a stres.

Pod pojmem sekundární hypertenze se skrývá pestrá řada známých příčin. Vysoký krevní tlak je v takovém případě jen příznakem jiného onemocnění nebo poruchy. Obvykle vzniká následkem poškození nebo poruchy funkce Vašich vnitřních orgánů (např. ledvin).

Dlužno říct, že případů se známým důvodem hypertenze je menšina. 95 procent všech lidí s vysokým krevním tlakem trpí esenciální hypertenzí. Jak se projevuje...

Hypertenze se obvykle nijak neprojevuje. Přijde se na ni většinou náhodou při běžném lékařském vyšetření. Nemocní se cítí dobře a na první pohled jim nic nechybí. O to zákeřnější ale umí vysoký tlak být. Je jedním z hlavních rizikových faktorů pro rozvoj aterosklerózy. Dlouhodobé působení vysokého krevního tlaku postupně poškozuje cévní stěny a způsobuje jejich kornatění.

K orgánům nejvíce náchylným na působení vysokého krevního tlaku patří zejména srdce, ledviny a oči. Hypertenze přímo či nepřímo zodpovídá za ischemickou chorobu srdeční (infarkt, anginu pectoris), cévní mozkovou příhodu, selhání ledvin, poškození drobných krevních cév v okrajových částech těla (nohy, ruce), poškození oční sítnice a nepravidelnou srdeční činnost.

K příznakům přímo způsobených vysokým krevním tlakem patří bolest hlavy, únava a snížená výkonnost.

Jak se potvrdí...

Diagnózu hypertenze stanovuje lékař na základě interního vyšetření. Obvykle nestačí jen jednou naměřené vysoké hodnoty tlaku. Jejich příčinou může být chvilkové rozčilení, obava z neznámého prostředí lékařské ambulance nebo ze samotného lékaře. O hypertenzi proto většinou mluvíme až při opakovaném naměření vysokého krevního tlaku při několika na sobě nezávislých měřeních.

Hranice, od které je již krevní tlak považován za vysoký, byla mezinárodní úmluvou stanovena na 140/90 mmHg (milimetrů rtuti). Tyto hodnoty jsou považovány za hraniční. Vše nad nimi je již vysoký krevní tlak.

V pátrání po příčinách Vaší hypertenze se používají laboratorní biochemická vyšetření Vaší krve, elektrokardiografie, echokardiografie i rentgenové snímkování. Teprve po vyloučení všech jiných příčin Vám může lékař nalepit nálepku „esenciální hypertenze“.

Jak se léčí...

Cílem léčby vysokého krevního tlaku je jeho postupné snižování až na hodnoty menší nebo rovné 140/90 mmHg a dlouhodobé udržení takového optimálního stavu. Používá se k tomu několik způsobů. Prvním z nich je terapie nefarmakologická. Spočívá v několika základních opatřeních:

• snížení tělesné hmotnosti
• omezení konzumace soli na 5 miligramů denně
• snížení konzumace alkoholu
• zvýšení fyzické aktivity
• omezení stresových situací a psychického napětí
• nekouření

Po naordinování všech těchto zákazů a omezení byste se měli pokusit o změnu svého životního stylu. Za několik měsíců Vás lékař pozve na kontrolní vyšetřené krevního tlaku. V případě neustále zvýšených hodnot Vám navrhne léčbu farmakologickou.

K ní se využívá řada různě působících léků a jejich vzájemných kombinací. Patří sem léky zvyšující vylučování vody z Vašeho organismu (diuretika), beta-blokátory, blokátory kalciových kanálů, ACE inhibitory a další. O jejich volbě, dávkování i vzájemné kombinaci rozhoduje vždy pouze lékař. Co dál...

K hypertenzi a její léčbě je třeba přistupovat zodpovědně. Onemocnění většinou nebolí ani se nijak výrazněji neprojevuje. Většina nemocných ho proto má tendenci podceňovat. Uvědomte si, jaké důsledky to pro Vás může mít.

Neléčená hypertenze poškozuje Vaše krevní cévy a zvyšuje riziko komplikací. K těm nejzávažnějším patří vznik infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody. Obě onemocnění Vás mohou v krátké době usmrtit. Kromě nich Vám hrozí i poškození dalších orgánů (např. ledvin, očí).

Jak se tomu všemu vyhnout...

Základem prevence je dodržování opatření uvedených v nefarmakologických způsobech léčby. Čím dříve si je osvojíte tím lépe pro Vás i Vaše cévy. Využívejte nabídky preventivních lékařských prohlídek a nechte si pravidelně měřit svůj krevní tlak. Případné odchylky od normálu a jejich možné příčiny konzultujte se svým praktickým lékařem. V případě nově zjištěné hypertenze se zařiďte podle jeho doporučení, změňte svůj životní styl a dodržujte předepsanou léčbu. Vezměte své zdraví odpovědně do svých rukou.