Diabetes mellitus, cukrovka, je onemocnění způsobené nedostatkem inzulínu nebo jeho sníženou účinností. Typicky se projevuje žízní, častým močením a zvýšenou hladinou cukru v krvi.

Co jste možná netušili...
Cukrovka patří mezi nejstarší choroby, které lidstvo zná. Podle dochovaných písených záznamů ji znali už starověcí Egypťané, Arabové, Indové i Číňané. Přesný popis příznaků cukrovky pochází z 2. století našeho letopočtu. Řecký lékař Aretaios z Kappadokie se tehdy v egyptské Alexandrii staral o pacienty, ze kterých se „nezadržitelně řinula moč“. Ve stejném období popisuje čínský lékař Čang-čong-Tin chorobu s velkým močením a žízní, při níž moč chutná sladce.

Starověcí lékaři považovali cukrovku za „nemoc z žízně“. V 17. století usuzovali, že se jedná o následek dietní chyby. V 19. století se podařilo nalézt souvislost mezi onemocněním a slinivkou břišní. V 90. letech 19. století dospěli k názoru, že cukrovka má co do činění s endokrinní funkcí Langerhansových ostrůvků ve slinivce.

Léčba cukrovky byla dlouhá staletí neúspěšná. Omezovala se pouze na snahu o zmírnění obtíží tišením žízně, užíváním očišťujících projímadel a bylinných obkladů. Na konci 18. století začali lékaři doporučovat dietu s omezením cukrů. V roce 1921 se kanadskému lékaři Fredericku Grant Bantingovi a jeho asistentovi, studentu medicíny Charlesovi Herbert Bestovi podařilo izolovat první léčebně využitelný inzulín.

Jak vzniká...
V zásadě se rozlišují dva hlavní druhy cukrovky. Příčinou diabetu 1. typu je nedostatečná tvorba a později dokonce úplné chybění inzulínu ve Vašem těle. Příčinou je autoimunitní zánět. Při něm Váš organismus sám vytváří protilátky proti vlastním Langerhansovým ostrůvkům. Postupně dochází k ničení buněk produkujících inzulín, až nakonec žádné nezbudou. Přesná příčina takové sebezničující činnosti není dosud známa. Může se jednat o následek virové infekce. Svůj podíl na tom mají i Vaše geny.

Diabetes 2. typu se vyznačuje tím, že slinivka sice vylučuje inzulín, ale Vaše buňky na něj nereagují jak by měly. Takovému stavu se říká inzulínová rezistence. Mezi hlavní rizikové faktory jejího vzniku patří obezita, vysoký krevní tlak výskyt cukrovky v rodině.

Inzulín je hormon, který odpovídá za udržování přiměřené hladiny cukru ve Vaší krvi. Dává buňkám příkaz k tomu, aby přijali cukr (glukózu) do svého nitra. Při nedostatku inzulínu nebo nedostatečné vnímavosti buněk na jeho působení se cukr vstřebaný z potravy hromadí ve Vaší krvi, nemá ho kdo zpracovávat. Stoupající glykémie mění vlastnosti Vaší krve a může vyvolat komplikace.

Jak se projevuje...
Prvním příznakem cukrovky 1. typu je zvýšená žíznivost. Cukr z Vaší krve se totiž vylučuje do moči a strhává sebou i vodu. To je i důvodem toho, proč často močíte. Postupně se rozvine dehydratace. Budete mít pocit sucha v ústech a nízký tlak. Můžete neočekávaně zhubnout. Začnete být unavení a ospalí. V nejtěžších případech se objeví i poruchy vědomí.

Cukrovka 2. typu naproti tomu zůstává dlouho bez příznaků. Až polovina lidí se zvýšenou hladinu cukru v krvi vůbec netuší, že je něco v nepořádku. U ostatních se velmi pomalu rozvíjejí potíže podobné jako při cukrovce 1. typu. K nim se může přidat obtížné hojení ran, svědění kůže nebo úporné kvasinkové infekce.

Jak se potvrdí...

K diagnóze a sledování cukrovky slouží diabetologické vyšetření. Při ně se lékař vyptá na Váš životní styl, zjistí přítomnost rizikových faktorů a výskyt cukrovky ve Vaší rodině. Vyslechne Vaše obtíže a celkově Vás vyšetří.

Nejdůležitějším krokem vyšetření je stanovení koncentrace glukózy ve Vaší krvi. Provádí se nalačno odběrem malého množství krve do zkumavky nebo na testační proužek glukometru. Kromě vyšetření krve patří k základním testům i stanovení přítomnosti cukru ve Vaší moči. Reakce Vašeho organismu na změnu hladiny cukru v krvi prokáže glukózový toleranční test. Ten dokáže potvrdit nebo vyloučit diagnózu cukrovky. Jeho principem je podání cukerného roztoku a sledování vývoje (vzestupu a poklesu) Vaší glykémie v pravidelných intervalech. Ke sledování Vaší cukrovky se provádí tzv. glykemický profil.

Kromě základního vyšetření je možné v případě cukrovky 1. typu stanovit i přítomnost zvláštních protilátek ve Vší krvi. Biochemickým vyšetřením krve se stanovují produkty metabolismu Vašich buněk. K ověření přítomnosti a rozsahu komplikací cukrovky slouží oční vyšetření nebo speciální zobrazovací metody.

Jak se léčí...
Základem léčby cukrovky 1. typu je podání chybějícího inzulínu. Ten se nejčastěji aplikuje v podobě podkožních injekcí. Dávka závisí na aktuálních potřebách Vašeho organismu. Obvykle se podávají kombinace dlouhodobě a krátkodobě působících inzulínů. Přesné schéma podávání Vám předepíše Váš diabetolog.

Prvním krokem při výběru léčby nemocných s cukrovkou 2. typu je redukční dieta. Její zvláštní složení zaručí nižší přívod energie. Díky ní a pravidelnému pohybu se Vám podaří zhubnout a onemocnění dostat pod kontrolu. Když samotná dieta nestačí, může Vám lékař předepsat léky. Těm se říká perorální antidiabetika (PAD). Snižují vstřebávání cukrů ze střeva, podporují vylučování inzulínu a snižují inzulínovou rezistenci.

Udržení stálé glykémie a úspěšnost léčby při obou typech cukrovky velmi závisí na Vaší úplné spolupráci.

Co dál...
Cukrovka neznamená jen „víc cukru v krvi“. Může mít vážné dopady na Vaše zdraví. Komplikace, které nedostatečně léčený diabetes přináší, můžeme rozdělit na okamžité (akutní) a dlouhodobé (chronické). Ty první mohou vzniknout během několika hodin, ale i minut. K jejich hlavním zástupcům patří dva extrémy. Při hypoglykémie trpí Váš mozek nedostatkem cukru a Vy jste zmatení, nebo dokonce ztratíte vědomí. Zachrání Vás jen okamžité dodání chybějícího cukru. Hyperglykémie s Vámi dokáže taky pěkně zamávat. V lepším případě se z komatu proberete v nemocnici na jednotce intenzivní péče.

Chronické komplikace se projeví až po několika letech Vznikají pomalu a nenápadně. O to jsou zákeřnější. Ničí Vaše ledviny, oči, drobné cévy a nervy. Postupně můžete přijít o zrak nebo i o nohu. Udělejte všechno proto, aby se tak nestalo. Dodržujte doporučení lékaře i předepsanou léčbu. Jen tak se vyhnete závažným komplikacím svého onemocnění.

Jak se tomu všemu vyhnout...
Prevence cukrovky není jednoduchá. V případě 1. typu skoro nemožná. Je to tím, že zatím neznáme přesné příčiny. Zdá se, že ochranou před ní by mohlo být už v nejútlejším věku dostatečně dlouhé kojení.

U cukrovky 2. typu ale pro sebe můžete něco udělat. V případě nadváhy nebo dokonce obezity snižte svoji tělesnou hmotnost a udržujte ji v optimálním rozmezí. Zvyšte svoji fyzickou aktivitu, podnikejte pravidelné procházky nebo se věnujte sportu.